Jdi na obsah Jdi na menu
 


J. F. Cooper - Poslední Mohykán

Obrazek

Autor - James Fenimore Cooper

Název knihy - Poslední Mohykán

Nakladatel - KOD

Rok vydání - 1961

Počet stran - 400

Ilustrace - Jaromír Vraštil

Žánr - Dobrodružná

Klíčová slova - Indiáni, Velká kanadská jezera, Unkas, Sokolí oko, Magua,

Hlavní postavy - Cora a Alice Munroovy, plukovník Munroe, major Duncan Heyward, Unkas, Čingačkúk, Sokolí oko

Recenze - Je to druhy díl slavné Cooperovy pentalogie, přičemž je nejen z cele pentalogie nejlepší, ale současně tvoří vrchol Cooperova díla. Hrdinové románu se ocitají v pohnutém období bojů o kanadská jezera mezi Francouzi a Angličany, kolem roku 1756, v nichž indiáni sehráli nemalou roli. Kniha je velmi napínavá a dobrodružná, ale současně není určena výhradně jen dětem, či klukům, ale i dospělým čtenářům. Film, který všichni známe je fraška a ubohost vedle původního originálu. V knize se člověk dozví mnoho detailu i charakteristik indiánských povah, jde o nahlédnuti do indiánského života, aniž by autor nějak zaujatě pro či proti indiánsky hodnotil. Knížku vřele doporučuji.

Úryvek - …když se trochu vzdálili od jezera, zvěd znovu spustil ručnici do ohbí paže. "Hned jsem viděl, že je to jeden z těch protivných Francouzů. Udělal dobře, že s námi mluvil přátelsky a že se choval slušně. Jinak bychom už byli našli nějaké to místo pro jeho kosti tam, kde odpočívají krajané," mručel si za chůze zvěd. Jeho řeč přerušilo dlouhé a bolestné zasténání, jež se ozvalo od jezera, z míst, odkud přišli, a jakoby se opravdu duše zemřelých vznášely nad hrobem pod vodou.

"Určitě je z masa a krve," pokračoval zvěd dál ve svých rozkladech o Francouzovi, "protože duch by nedovedl tak dobře zacházet se zbraní".

"Byl z masa a krve. Pochybuji však, že ten ubožák je ještě na živu," řekl Heyward. Rozhlédl se, avšak neviděl Čingačgúka. Znovu se ozvalo zasténání, tentokrát slabší. Po něm něco těžce dopadlo do vody. Nastalo ticho, jako by nic nebylo porušilo klid na březích hrůzyplného jezera. Když se ještě dohadovali, co se asi stalo, vynořil se z houštiny Čingačgúk. Jednou rukou si připevňoval k pasu krvácející skalp nešťastného Francouze, druhou zastrkoval nůž a tomahavk, na nichž ještě lpěla Francouzova krev. Zařadil se mezi ostatní a tvářil se, jako by byl přesvědčen, že vykonal záslužný čin. …